Správná laboratorní praxe – recenze účastníka školení

Pro mě jako pro laika bylo toto téma úplně nové a neznámé. Jsem člověk, který si rád poslechne informace, které mu doplní znalosti a objasní mu danou problematiku.

Na kurz jsem šla s drobnými obavami, zda budu vůbec rozumět všem termínům, definicím a jestli vůbec je kurz určen pro mě jako pro úplného začátečníka, který si informace o kurzu přečetl jen na webových stránkách.

Byla jsem velice překvapena, jak mě téma správné laboratorní praxe zaujalo a snažila jsem se, co nejpozorněji poslouchat výklad.

Již po prvním dni kurzu jsem věděla, že mě poskytnuté informace velice obohatili, že výklad pana lektora je srozumitelný, velmi zajímavý a z mého pohledu podrobný až vyčerpávající. Vše bylo dopodrobna rozebráno – takzvaně krok za krokem, vysvětleno a doplněno o informace z praxe.

Mým prvním a dost důležitým poznatkem bylo, že správná laboratorní praxe se netýká klinických laboratoří. Jde o to, že správná laboratorní praxe se odehrává v testovacích zařízeních, která jsou takzvanými neklinickými laboratořemi.

Testovací zařízení sice připomíná takovou laboratoř, určitě svým vybavením, vzhledem, čistotou, přístupem, odbornými pracovníky atd., avšak musíme mít na paměti, že se přeci jenom něčím od klinické laboratoře liší.

Určitě všichni, kdo tento článek čtou, poznali, že zásadní rozdíl, proč nemůžeme mluvit o klinické laboratoři je v tom, že testování probíhá na zvířatech nikoli na lidech.

Prvotní testování testovacích látek (léků, vakcín atd.) anebo chemických látek se provádí na zvířatech, ke kterým se přistupuje s nejlepší možnou péčí.

Celý kurz je zaměřen na to, jak po jednotlivých krocích dojít k tomu, že si testovací zařízení připravíme k certifikaci.

Příprava jako taková probíhá obdobně jako u jiných organizací, které se připravují k certifikaci, jen s tím rozdílem, že dozorovým (inspekčním) orgánem pro správnou laboratorní praxi v oblasti léčiv je SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv, případně v oblasti chemických látek a směsí to je Národní inspekční orgán SPL.

Doteď mi zní v hlavě jedna důležitá poznámka, která nám byla několikrát v průběhu kurzu zopakována: „Co není dokumentováno – NEEXISTUJE!!!“.

Pan lektor se s námi podělil o své zkušenosti z návštěv inspekčního orgánu v jejich testovacím zařízení, upozornil nás na to, co je vhodné a nevhodné při samotném auditu dělat, jak se při něm chovat apod.

Na základě mé zkušenosti z kurzu, je kurz vhodný jak pro úplné začátečníky, kteří správnou laboratorní praxi začnou vykonávat, tak pro účastníky, kteří již praxi mají a chtějí si znalosti osvěžit (zopakovat).

Autor: účastnice školení Správná laboratorní praxe