Laboratoře a laboratorní činnosti z pohledu vrcholového vedení a z pohledu pracovníků laboratoře

Jaká je z pracovního a lidského hlediska laboratoř, jako pracovní prostředí?

Pro mě je to velké mraveniště, které se hemží malým, či větším počtem pracovitých a chytrých mravenečků – odborníků, kteří se snaží z odborného hlediska ulehčovat lékařům jejich diagnózu, výrobním specialistům specifikovat a zdokonalovat jejich výrobky, dodržovat a zlepšovat nastavené a požadované limity čehokoliv. Pracují zde lidé, kteří umí a chtějí pracovat v týmu, protože všechny mravenčí – laboratorní činnosti na sebe vždy úzce navazují. Funguje to tak, že každý dělá to, co umí nejlépe, a společně tak tvoří dokonalé dílo. V dobře fungující laboratoři (mraveništi) si nikdo nemusí určovat a říkat, co má dělat a jaké činnosti bude provádět, každý má v této mravenčí hierarchii má svoje nenahraditelné místo a mezi pracovníky (mravenci) funguje vzájemná zastupitelnost.

Každý dokonalý tým má svoje vedení, a to nejlépe odborné, které odpovídá za celou laboratoř a za všechny prováděné činnosti v laboratoři. Vedení laboratoře je stěžejní bod celého týmu. Všichni v mraveništi vnímají jeho důležitost neboť, je to pracovník, který tým vede, zastupuje a všichni na něj spoléhají. V případě, že pracovníci mají erudované vedení po stránce odborné i lidské získá si maximální respekt ve svém týmu. Z pozice pracovníků jsou mu všichni hodně oddaní a pro svého šéfa guru udělají vše. Ať jsou to přesčasy, loajalita a vše, co je v týmu potřeba. Zkrátka všichni táhnou za jeden provaz.Ne vždy má tým štěstí na dobré vedení. V případě špatného vedení, bývají pozice šéfa obvykle oslabeny, a má to negativní vliv na celou laboratoř a na celé mraveniště.  Někteří pracovníci poleví ve svých činnostech a nepracují tak, jak by měli, nespolupracují s ostatními z týmu a nesnaží se vnést do pracovních procesů nové a pozitivní myšlení.  Pracovníci spolupracujícího týmu za ně pak musí pracovat intenzivněji a dohánět požadovanou práci za ně. Důsledek tohoto nesouladu jsou zhoršující vztahy v kolektivu, upadá celková výkonnost týmu a vedení laboratoře už s tím povětšinou nedokáže nic udělat.  Následek toho je nespokojenost pracovníků, popřípadě následná vysoká fluktuace a ohrožení stability celé laboratoře.

A jak je to ve vašem mraveništi? Co děláte proto, aby to ve mraveništi fungovalo?

Autor: Jana Rejtharová

Máte rádi konflikty? A co koblihy?

Když se řekne konflikt, velká část lidí se osype, a co nejrychleji vezme na ramena. Jen málo z nás vidí v konfliktech i něco důležitého pro naše vztahy, ať už ty osobní nebo pracovní.  Během konfliktu totiž zatneme zuby, a snažíme se o co nejrychlejší a nejlepší řešení.  Takže nám nevadí pracovat z plných sil a případně se i rozvíjet. Řada erudovaných autorů, ale i manažerů ví, že konflikt může být jakým si palivem pro pracovní tým nebo skupinu. Aby však konflikty přinášely výhody, je nutné je vhodně řešit, a vnímat zda je konflikt jen racionální povahy nebo skrývá i emoce.

A jak je to s těmi koblihami?
Kdo mě zná, tak ví, že mám ráda sladké. Co moc nemusím, jsou koblihy. Protože za hutným, pórovitým a někdy i těžkým či mastným těstem se skrývá odměna v podobě chutného nugátu…nebo marmelády dle preferencí. Střed koblihy tedy pro mě představuje milou odměnu za prokousání smaženým těstem. Ano, dalo by se namítnout, ať si koupím jen nutelu. Ta však neskrývá tuto „bojovnou“ výzvu.

A teď si představte, co se začít dívat na konflikty jako na koblihy.  Střed koblihy představuje racionální problém, tedy konflikt, který vznikl v rámci projektu, během pracovní činnosti, obchodního jednání či porady. Je to v podstatě stav, kdy každá ze stran tohoto konfliktu má jiný názor na věc. Obě strany však mají stejný cíl, a to najít vhodné řešení, které všechny uspokojí. Vyřešení problému tak sebou přinese například nové nápady, inovace či odstranění komunikačních bariér. Půjde tedy o jaký si rozvoj týmu, skupiny nebo jednotlivců. Zatím co smažené těsto koblihy představuje emocionální obal, který nám znesnadňuje vyřešení problému. Pokud náš konflikt obsahuje emoce, není možné a ani vhodné se vrhnout na řešení problému v podobě sladkého jádra. Protože emoce negativně ovlivňují naše chování. A tak cílem účastníka sporu není najít vhodné řešení problému, ale vyhrát za každou cenu, i když tou cenou bude rozpadnutí pracovního týmu či skupiny. Abychom se dostali k vyřešení problému, musíme se tedy nejprve prokousat hutným těstem. A to tak že nebudeme postupovat unáhleně, identifikujeme emoce v rámci sporu a pokusíme se je odstranit z komunikace. A až poté se vrhneme na věcný problém. Stejně jako při jedení koblihy, nejprve těsto a pak náplň.

Až tedy budete příště řešit nějaký konflikt, zamyslete se, zda jde o celou koblihu nebo jen její vnitřek. A podle toho se snažte ke konfliktu přistupovat.

Autor: Ing. Simona Hobzíková